Qigong a atletika
Na běžné úrovni se lidé snadno domnívají, že qigong přímo souvisí s fyzickým cvičením. Samozřejmě, budete-li o tom mluvit na nízké úrovni a pokud se na ně díváte z hlediska udržování těla v dobré kondici, jsou qigong a fyzická cvičení stejná. Ale když se díváte na podrobnosti cvičebních metod qigongu a na jeho zvolené prostředky, potom se od fyzických cvičení značně liší. Chce-li se člověk udržet v dobré kondici fyzickým cvičením, musí zvětšovat objem cvičení a zvyšovat fyzickou zátěž. Ale praktikování qigongu je právě opačné, protože nevyžaduje, aby se člověk pohyboval, a pokud je v něm nějaký pohyb, je uvolněný, pomalý a plynulý, nebo je dokonce bez pohybů a bez pohnutí. Tím se, pokud jde o formu, od fyzických cvičení výrazně liší. Takže chceme-li o něm mluvit na vysoké úrovni, potom qigong není omezen jen na léčení a udržování těla v dobré kondici, zahrnuje vyšší věci a má hlubší smysl. Qigong se nevztahuje jen na těch několik malých věcí, které jsou na úrovni obyčejných lidí. Je to vyšší záležitost a projevuje se odlišně na různých úrovních. A tak dalece přesahuje běžné lidi.
Pokud jde o podstatu jejich cvičení, ta se také ohromně liší. Aby si sportovci připravili tělo pro moderní úroveň soutěžení a aby splnili její požadavky, vyžaduje se od nich, zvláště od dnešních sportovců, aby vydávali více energie. Proto si stále musejí udržovat tělo ve vynikající formě. Aby toho docílili, musí zvyšovat objem cvičení, aby tělo dostatečně prokrvili a zrychlili metabolismus, a musí tělo udržovat ve stále se zlepšujícím stavu. Proč chtějí zrychlit metabolismus? Je tomu tak proto, že tělo sportovce se musí stále zlepšovat a musí být v nejlepší formě pro soutěžení. Lidské tělo je složeno z nesčetných buněk a ty všechny procházejí následujícím procesem: nově rozdělené buňky jsou plné energie a stále rostou. Když dorostou do svého konečného bodu, nemohou dál růst a mohou jen začít slábnout. Jakmile zeslábnou do svého nejnižšího bodu, nahradí je nové buňky. Abychom to popsali, použijme obdobu dvanácti hodin dne. Buňka se rozdělí v šest hodin ráno a začne růst. Když dosáhne osmé, deváté nebo desáté hodiny ranní, jsou to pro ni všechno velmi dobrá období. Jakmile dojde k poledni, nemůže už dál růst a může jen upadat. V tomto bodě buňce stále ještě zbývá polovina životní energie, ale tato zbývající polovina se už sportovci nehodí k podmínkám soutěžení.
Takže co dělají? Zvýší tréninkovou zátěž a zvýší proudění krve, a teprve potom mohou vytvořit nové buňky a nahradit ty staré. Takhle k tomu přistupují. Jinými slovy, dříve než buňky dokončily celou svou životní dráhu, když jsou jen v polovině svého života, jsou vyměněny. Těla sportovců si tedy budou stále udržovat sílu a budou se zlepšovat. Ale lidské buňky se nemohou takto dělit do nekonečna, protože počet dělení buňky je omezen. Předpokládejme, že během života člověka se každá jeho buňka může rozdělit stokrát (ve skutečnosti se může rozdělit i víc než milionkrát), a předpokládejme, že když se buňky normálního člověka rozdělí stokrát, tento člověk může žít sto let. Ale teď jeho buňky žily jen polovinu svého života, takže může žít jen padesát let. Neviděli jsme však, že by sportovci měli vážné problémy, protože jsou ze soutěžení vyřazeni před třicítkou. Zvláště teď, když je úroveň soutěžení velmi vysoká, počet vysloužilých sportovců je velký a sportovci se prostě vrátí k normálnímu životu a zdá se, že to na ně nemělo příliš nepříznivý vliv. Alespoň teoreticky to tak v podstatě je – fyzická cvičení jim umožní, aby se udrželi v dobré kondici, ale zkrátí jim život. Podle vzhledu vypadají patnáctiletí sportovci jako dvacetiletí a ti dvacetiletí vypadají, jako by jim bylo třicet. Sportovci obvykle vzbuzují dojem, že dospívají rychleji a předčasně stárnou. Má to tedy výhody a nevýhody a my bychom se měli dívat na obě strany mince, že ano? A tak jsem popsal, jak k tomu skutečně přistupují.
Praktikování qigongu je pravým opakem fyzických cvičení a nevyžaduje namáhavé pohyby. Pokud jsou v něm pohyby, jsou uvolněné, pomalé a plynulé. Jsou skutečně pomalé, a někdy lidé dokonce přecházejí do nehybnosti nebo se vůbec nepohnou. Víte, že v kultivační metodě hluboké meditace v sedě člověk znehybní a všechno, dokonce i tep srdce a krevní oběh, se zpomalí. V Indii je mnoho mistrů jógy, kteří dokáží sedět pod vodou nebo být zahrabáni v zemi po mnoho dnů. Umějí úplně znehybnět, a dokonce mohou ovládat tep svého srdce. Řekněme, že buňky člověka se dělí jednou denně. Když praktikující přiměje buňky svého těla, aby se dělily jednou za dva dny, jednou za týden, jednou za čtrnáct dní, nebo dokonce i v delším časovém období, už si prodloužil život. To, o čem zde mluvíme, se vztahuje jen na metody, které zušlechťují pouze povahu člověka, aniž by kultivovaly tělo, neboť i ty toho mohou docílit – mohou prodloužit lidský život. Někteří lidé si teď možná myslí: "Cožpak není život člověka předurčen? Proč si myslíte, že ten, kdo nekultivuje své tělo, by mohl žít déle?" To je pravda, ale je to proto, že když úroveň takového praktikujícího překoná tři říše, jeho život může být prodloužen, ale bude vypadat velmi staře.
Praxe, které opravdově kultivují prodloužení života, neustále ukládají nasbíranou látku vysoké energie do buněk lidského těla, a jak se její hustota stále zvyšuje, postupně potlačí a pomalu nahradí buňky běžného člověka. Když k tomu dojde, nastanou základní změny a zůstanete navždy mladí. Samozřejmě, děje se to velmi pomalu a postupně během celé kultivace, a opravdu se do toho musíte vložit. Utužujete si tělo a zocelujete vůli, a to skutečně není snadné. Dokážete uvnitř zůstat klidní, když se nacházíte uprostřed rozporů, které vám prověřují charakter? Neovlivní vás to, když budou v sázce vaše osobní, životně důležité zájmy? Je velmi obtížné tohle dokázat. Není to tak, že když to chcete dokázat, hravě to dokážete. Můžete toho dosáhnout, jen když se váš charakter a ctnost zlepšily kultivací.
Bylo vždy mnoho lidí, kteří považovali qigong za obyčejné fyzické cvičení, ale ve skutečnosti je mezi nimi neuvěřitelně velký rozdíl. Vůbec to nejsou stejné věci. Tou jedinou věcí, kterou mají společnou na nejnižší úrovni, je to, že když někdo pracuje s qi na nejnižší úrovni a pokouší se sám léčit a udržovat se v dobré kondici, aby si zajistil zdravé tělo, tento cíl nízké úrovně je stejný jako cíl fyzického cvičení. Ale z hlediska vysoké úrovně jsou to v základě dvě odlišné věci. Pročišťování těla v qigongu má svůj účel, a navíc se od praktikujících qigongu vyžaduje, aby se řídili vyššími zásadami – nemohou se řídit jen zásadami běžných lidí. Na druhé straně fyzická cvičení jsou právě jen záležitostí běžných lidí.
Myšlenky
Mluvit o myšlenkách znamená mluvit o činnosti v lidské mysli. Jak se ve společenství kultivujících dívají na myšlenky, které probíhají během činnosti mozku? Jak se dívají na různé formy lidského myšlení (myšlenek)? A jak se projevují? Moderní lékařství stále ještě během svého zkoumání lidského mozku nevyřešilo mnohé otázky, protože porozumět myšlenkám není tak lehké jako porozumět tomu, co se děje na povrchu těla. Na hlubších úrovních a v jiných dimenzích mají odlišné formy. Ale je to také jinak, než jak tvrdili někteří mistři qigongu. Někteří mistři qigongu opravdu sami nevědí, o co jde, a tak to nedokáží vysvětlit jasně. Myslí si, že jakmile použijí mysl anebo si vyvinou myšlenku, budou schopni něco udělat, a tak tvrdí, že se ty věci dějí prostřednictvím jejich myšlenek nebo záměrem jejich mysli. Ve skutečnosti to vůbec neudělaly jejich myšlenky.
Nejprve si promluvme o původu lidských myšlenek. Ve staré Číně se používalo slovní spojení "srdce myslí". Proč říkali, že srdce myslí? Dávná čínská věda byla velmi vyspělá, protože její výzkum se přímo zaměřoval na takové věci jako lidské tělo, život a vesmír. Někteří lidé skutečně cítí, že myslí srdcem, zatímco jiní cítí, že myslí mozkem. Proč? Je docela rozumné, když někteří lidé mluví o myšlení srdcem. Je to proto, že jsme zjistili, že prapůvodní duše běžného člověka je velmi malá a skutečné vzkazy z lidského mozku nevytváří samotný mozek. Nevytváří je mozek, ale hlavní duše člověka. Hlavní duše člověka nepřebývá jen v paláci niwan (palác niwan, o kterém mluví taoisté, nazývá naše moderní lékařská věda epifýzou), a když je naše hlavní duše v paláci niwan, budeme skutečně cítit, že myslíme mozkem a že mozek vysílá vzkazy, a je-li v srdci, budeme opravdu cítit, že myslíme srdcem.
Lidské tělo je malý vesmír. V těle praktikujícího si mnohé bytosti mohou vyměňovat místa. Když hlavní duše někam přejde, řekněme, když se přemístí do břicha, člověk bude cítit, že opravdu myslí břichem, a když se hlavní duše přemístí do lýtka nebo do paty, bude mít člověk skutečně pocit, že myslí lýtkem nebo patou. Je to zaručeně tak. Vím, že to zní dost neuvěřitelně. Dokonce i když vaše kultivace ještě nedosáhla velmi vysoké úrovně, můžete cítit, že se to děje. Když lidské tělo nemá hlavní duši, když nemá takové věci, jako temperament, povahu nebo charakterové vlastnosti, je to jen kus masa, a ne úplný člověk s vlastní osobitostí. Takže co dělá lidský mozek? Jak to vidím já, ve formě této fyzické dimenze, lidský mozek je jen zpracovávající továrnou. Skutečný vzkaz vysílá hlavní duše, ale co vysílá, není v jazyce, je to druh vesmírného vzkazu, který představuje určitý smysl. Když náš mozek takový pokyn přijme, zpracuje ho do našeho dnešního jazyka, do této formy projevu, a vyjádříme ho pohyby rukou, pohledem očí a celkovým pohybem těla. Mozek má jen tuto úlohu. Skutečné příkazy a myšlenky pocházejí od hlavní duše. Lidé mají často dojem, že mozek přímo hraje nezávislou úlohu, ale ve skutečnosti je někdy hlavní duše v srdci, a tak někteří lidé skutečně cítí, že jejich srdce myslí.
Dnes lidé, kteří zkoumají lidské tělo, věří tomu, že to, co lidský mozek vysílá, je něco jako elektrická vlna. Nebudeme teď mluvit o tom, co ve skutečnosti vysílá, ale můžeme říci, že uznali, že je to forma hmotné existence. Není to tedy žádná pověrečná představa. Jak tato látka působí? Někteří mistři qigongu řeknou: "Mohu svými myšlenkami pohybovat předměty," nebo "Mohu vám svými myšlenkami otevřít třetí oko," nebo "Svými myšlenkami vás vyléčím z nemocí," a tak dále. Pokud jde o některé mistry qigongu, ve skutečnosti ani nevědí, jaké schopnosti mají, a jsou celí zmatení. Vědí jen, že mohou dělat, cokoliv chtějí, když na to pomyslí, a ono se to stane. Ve skutečnosti je to působení jejich myšlenek; jejich schopnosti jsou řízeny myšlenkami z mozku a pod jejich vedením vykonávají určité úkoly. Ale samotné jejich myšlenky nemohou udělat nic. Když praktikující dělá něco určitého, tu práci vykonávají jeho schopnosti.
"Nadpřirozené schopnosti" jsou vrozené schopnosti lidského těla. Ale během vývoje naší lidské společnosti se lidská mysl stává čím dál tím složitější, lidé přisuzují větší důležitost praktickým věcem a jsou čím dál závislejší na takzvaných moderních nástrojích. Následkem toho lidské vrozené schopnosti postupně zakrňují. Taoisté mluví o návratu k vlastnímu původnímu, pravému já a v průběhu kultivační praxe se musíte snažit být opravdoví a nakonec se vrátit ke svému původnímu, pravému já a vrátit se ke své základní podstatě. Jen potom se mohou projevit vaše vrozené schopnosti. Dnes jim říkáme "nadpřirozené schopnosti", ale ve skutečnosti jsou to vrozené lidské schopnosti. Zdá se, že naše lidská společnost jde kupředu, ale ve skutečnosti upadá a víc a více se vzdaluje od povahy vesmíru. Nedávno jsem se zmínil o tom, že Mistr Zhang Guolao jezdil na svém oslu pozpátku. Možná lidé nevědí, proč to dělal. Uvědomil si, že jít kupředu ve skutečnosti znamená upadat a že lidé se od povahy vesmíru vzdalují víc a víc. Během vývoje vesmíru, a co teď řeknu, je pravda zvláště dnes, kdy byli lidé přinuceni stát se součástí velké vlny konzumního způsobu života, se mnozí lidé morálně velmi zkazili a víc a víc se vzdalují od Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, povahy vesmíru. Ti, kteří se nechají unášet proudem běžných lidí, si nemohou uvědomit rozsah morální zkaženosti dnešního lidstva. Někteří lidé si proto dokonce myslí, že všechno je skvělé. Jen když si lidé zlepší charakter kultivací a podívají se nazpět, mohou si uvědomit, do jak strašné míry se lidské morální hodnoty rozpadly.
Někteří mistři qigongu říkají: "Vyvinu vám schopnosti." Jaké schopnosti by mohli vyvinout?! Schopnosti člověka nebudou účinkovat bez energie. Když se ještě neprojevily, jak byste je mohli vyvinout? Když nejsou schopnosti člověka utvořeny a posíleny jeho vlastní energií, myslíte si, že byste je mohli vyvinout? Na to zapomeňte. To "vyvinutí schopností", o kterém mluví, není nic, jen to, že spojí vaše již vyvinuté schopnosti s vaším mozkem, aby pracovaly na příkaz myšlenek vašeho mozku. A on si myslí, že se to počítá za vyvinutí vašich schopností. Ve skutečnosti nevyvinuli žádnou z vašich schopností. Udělali jen tuto malou věc.
Myšlenky praktikujícího přikazují jeho schopnostem, aby něco udělaly. Ale myšlenky běžného člověka řídí jen čtyři údy a smyslové orgány, aby pracovaly. Je to jako v továrně, kde kancelář výroby nebo kancelář ředitele dává příkazy a různá pracovní oddělení vykonávají úkoly. Nebo je to jako hlavní stan armády, kde ústřední velitelství vydává rozkazy a řídí akci celé armády. Často jsem o tomhle mluvil s úředníky místních qigongových sdružení, když jsem přednášel v různých oblastech. Všichni byli ohromeni: "Vždy jsme zkoumali, kolik má lidská mysl možné energie a skrytého vědomí…" Ve skutečnosti to tak není a šli špatnou cestou od samého začátku. Řekl jsem, že k tomu, aby člověk mohl studovat vědu lidského těla, musí udělat zásadní převrat ve svém myšlení a nemůžete používat metody uvažování běžných lidí a jejich způsoby chápání k tomu, abyste se pokoušeli pochopit něco vyššího.
Když teď mluvíme o myšlenkách, mohu vám říci, že mají několik dalších forem. Například někteří lidé mluví o skrytém vědomí, podvědomí, inspiraci, snech a tak podobně. Když mluvíme o snech, žádný mistr qigongu je nechce vysvětlit. Když jste se narodili, vaše "já" se současně zrodilo také v mnoha dimenzích vesmíru a všechna tato vaše další já s vámi tvoří úplnou, sjednocenou bytost, jsou vzájemně spojena a jejich myšlení je propojeno. Navíc máte svou hlavní duši, pomocnou duši a všechny možné další bytosti, které mají svoje podoby, existují ve vašem těle a každá vaše buňka a každý váš vnitřní orgán zaujmou formy, ve kterých vaše podoba a vzkazy existují v jiných dimenzích. A tak je to nesmírně spletité. Ve vašich snech to může být v jednom okamžiku takhle a v příštím jinak. Ať je to tak či onak, odkud vlastně pocházejí? Lékařská věda říká, že je to způsobeno tím, že prošla změnami vaše mozková kůra. To je reakce projevená v této fyzické podobě, ale ve skutečnosti je to výsledek toho, jak na vás působí vzkazy z jiných dimenzí. Proto se ve snu cítíte zmateni. Ale žádná z těchto věcí nemá s vámi nic společného a nemusíte si jich všímat. Je však jeden druh snu, který se týká přímo vás, a takovým snům ve skutečnosti nemůžeme říkat "sny". Děje se to, když vaše hlavní vědomí, tedy vaše hlavní duše, ve snu vidí, že k vám přistupují členové vaší rodiny nebo že opravdu něco prožíváte, vidíte či děláte. V těchto případech vaše hlavní duše skutečně něco udělala nebo viděla v jiné dimenzi a byli jste to vy, kdo to udělal, vaše vědomí bylo jasné a byla to skutečná zkušenost. Tyto věci opravdu existují, až na to, že jsou v jiných dimenzích a odehrávají se v jiných časoprostorech. Můžete říci, že to jsou "sny"? Nemůžete. Vaše fyzické tělo na této straně skutečně spalo, takže pro vás je to jenom sen. Jen takové sny s vámi přímo souvisejí.
Pokud jde o lidskou inspiraci, podvědomí, skryté vědomí a to všechno ostatní, řekl bych, že tyto pojmy nevymysleli vědci. Vytvořili je spisovatelé a jsou založeny na způsobech myšlení, které znají běžní lidé. Jsou nevědecké. Co přesně je to "skryté vědomí", o kterém lidé mluví? Je těžké to vysvětlit jasně a je to příliš neurčité. Všechny rozličné typy vzkazů v člověku jsou opravdu složité a jeví se jako vlákna mlhavých vzpomínek. Pokud jde o podvědomí, o kterém lidé mluví, můžeme je snadno vysvětlit. Podle definice se podvědomí obyčejně vztahuje k tomu, že člověk něco dělá, aniž si je toho úplně vědom. Lidé často řeknou, že tento člověk tu věc udělal nevědomě nebo neúmyslně. Toto podvědomí je totéž co pomocné vědomí, o kterém mluvíme. Takže když se hlavní vědomí zeslabí a přestane ovládat mozek, člověk si není ničeho jasně vědom, téměř jako by usnul, anebo když skutečně spí a je v nevědomém stavu, bude ho snadno ovládat jeho pomocné vědomí nebo jeho pomocná duše. V té době může pomocné vědomí dělat určité věci. Jinak řečeno, uděláte je bez jasné mysli. Ale obvykle je neuděláte špatně, protože pomocné vědomí může vidět podstatu věcí v jiné dimenzi a nebude svedeno z pravé cesty naší běžnou lidskou společností. Proto jakmile se vám vrátí vědomí a podíváte se zpětně na to, co jste udělali, řeknete: "Jak jsem to mohl udělat tak špatně? Takhle bych to s jasnou myslí neudělal." Ale i když právě teď říkáte, že to je špatně, když se na to znovu podíváte trochu později, třeba po deseti nebo po čtrnácti dnech, řeknete si: "Páni! To jsem to zvládl dobře! Jak jsem to tenkrát udělal?" To se často stává. Je to proto, že pomocné vědomí nehledí na okamžitý výsledek, ale to, co dělá, bude mít dobrý výsledek později. Jsou také věci, které nemají žádné budoucí následky a mají jen okamžité účinky. Když tedy pomocné vědomí tyto věci dělá, možná je hned udělá velmi dobře.
Je ještě další forma myšlenek, která se týká těch z nás, kdo máme velmi dobré vrozené vlastnosti. Tito lidé mohou být často snadněji ovládáni vyššími bytostmi a přivedeni k tomu, aby něco udělali. Samozřejmě, to je jiná záležitost a o té zde dále nebudeme hovořit. My mluvíme hlavně o stavech vědomí, které pocházejí od nás samotných.
Pokud jde o inspiraci, je to opět pojem vytvořený spisovateli. Všeobecně se lidé domnívají, že inspirace je nahromadění celoživotních vědomostí, které vyšlehnou v okamžiku jako zářící jiskra. Řekl bych, že když se na inspiraci díváme z hlediska teorie materialismu , jak člověk časem nahromadí více vědomostí a čím více používá svůj mozek, tím více by se mu měl mozek zbystřit. A když potřebuje nápad – ten nápad by se měl přímo objevit a neměla by to být záležitost vnuknutí, není to tak? Ale kdykoliv lidé něco nazvou "inspirací" nebo když se inspirace projeví, tak se to neděje. Inspirace se obvykle objeví, když někdo usilovně přemýšlí, přemýšlí a přemýšlí, až nakonec cítí, že už vyčerpal své vědomosti, a zdá se, že nemůže na nic přijít. Anebo se inspirace objeví, když už dál nemůže psát článek nebo už nemá žádné další nápady k vytvoření hudebního díla nebo když nemůže pokročit v nějakém vědeckém výzkumném úkolu. V tomto bodě je člověk obvykle tak unaven, že mu žíly tepou v hlavě a podlahu pokryl cigaretovými nedopalky, z celého toho úsilí mu třeští hlava, ale stále ještě na nic nepřišel. Takže v jakém je stavu, když se inspirace konečně dostaví? Řekněme, že se unaví a myslí si: "Nechám to být a dám si přestávku." Čím více mu hlavní vědomí ovládá mozek, tím méně se do toho může vložit jiná bytost. A tak, jak si udělá přestávku, mysl se mu trošku uvolní, přestane na to myslet, a v tomto stavu, když se o nic nesnaží, náhle si něco uvědomí nebo se mu v mozku objeví nápad. Inspirace většinou přichází tímto způsobem.
Takže proč inspirace přijde zrovna v tom okamžiku? Důvodem je, že když mozek ovládá hlavní vědomí, čím více člověk mozek používá, tím ho hlavní vědomí víc ovládá, a tím je pro pomocné vědomí těžší se do toho vložit. Když člověk tak tvrdě přemýšlí, strašně ho bolí hlava, a když je tak nešťastný z toho, že ho nic nenapadá, jeho pomocné vědomí, které je také částí jeho těla a zrodilo se současně ze stejného mateřského lůna a ovládá část tohoto těla, trpí jako on a pořádně je bolí hlava. Jakmile si člověk hlavní vědomí uvolní, pomocné vědomí mu promítne do mozku to, co ví, a protože pomocné vědomí může vidět podstatu věcí v jiné dimenzi, člověk dosáhne výsledků ve své práci, dokončí článek nebo složí tu písničku.
Někteří lidé možná řeknou: "Tak se napojme na svá pomocná vědomí." To je totéž jako to, na co se zrovna někdo zeptal na lístku: "Jak se spojíme se svým pomocným vědomím?" Nemůžete se s ním spojit, protože jste právě začali kultivovat a nemáte žádné schopnosti. Raději žádné spojení nenavazujte. Váš úmysl je určitě připoutání. Někteří z vás si možná myslí: "Nemohli bychom použít své pomocné vědomí, abychom vytvořili více bohatství a urychlili vývoj lidské společnosti?" Ne! A proč ne? Protože to, co vaše pomocné vědomí ví, je stále ještě velmi omezené. Uspořádání vesmíru se svou spletitostí dimenzí a s tak obrovským množstvím úrovní je nesmírně složité, a pomocné vědomí ví jen to, co je v jeho dimenzi, a nebude vědět o ničem, co je nad jeho dimenzí. Navíc je tolik různých nižších a vyšších úrovní dimenzí. Vývoj lidstva může být řízen jen vyššími bytostmi na velmi vysokých úrovních a postupuje podle zákonů vývoje.
Běžná lidská společnost se vyvíjí podle zákonů, které řídí dějiny. Můžete si přát, aby se vyvíjela určitým způsobem nebo aby dosáhla určitých cílů, ale vyšší bytosti takovým způsobem nemyslí. Nepřemýšleli lidé v dávných dobách o dnešních letadlech, vlacích a bicyklech? Řekl bych, že vůbec není zaručeno, že o nich nepřemýšleli. Nemohli je vynalézt, protože historický vývoj ještě tak daleko nedošel. Když se na to díváte povrchně z hlediska teoretického porozumění, na které jsou běžní lidé zvyklí, nebo z hlediska dnešních lidských znalostí, mysleli byste, že nemohli takové věci vytvořit, protože lidská věda v té době ještě nedosáhla takové úrovně. Ale pravdou je, že to, jak se lidská věda vyvíjí, se ve skutečnosti také řídí podle uspořádání dějin. Pokud chcete uskutečnit určité cíle a domníváte se, že by to tak mohlo být jen proto, že si to přejete – nelze jich dosáhnout. Samozřejmě, jsou lidé, jejichž pomocné vědomí může snadno hrát nějakou úlohu. Jeden spisovatel tvrdil: "Když píšu knihu, můžu napsat desítky stránek denně, a vůbec se neunavím. Když ji chci napsat rychle, prostě to ze mě vyletí, a ostatní ji stejně budou považovat za velmi dobrou, jakmile si ji přečtou." Proč je to tak? Je to výsledek společného úsilí jeho hlavního vědomí a pomocného vědomí – jeho pomocné vědomí se ujalo poloviny práce. Ale není to tak u každého. Většinou se pomocné vědomí nebude obtěžovat a nezapojí se vůbec, a když od něj chcete, aby pro vás něco udělalo, nedopadne to dobře, a nakonec dosáhnete opačných výsledků.
Čistá a klidná mysl
Mnozí lidé při cvičení nemohou svou mysl zklidnit a chodí se ptát mistrů qigongu: "Učiteli… co mám dělat? Proč nemohu dosáhnout klidu, když cvičím? Jakmile se usadím, začnu o všem přemýšlet, znovu a znovu, a sním o všem možném." Je to jako by se převrátilo moře, všechno se objeví na povrchu a vy prostě nedokážete svou mysl zklidnit. A proč nemůžete dosáhnout klidu? Někteří lidé tomu nemohou porozumět a věří, že v tom musí být nějaké tajemství úspěchu, a tak vyhledávají proslulé mistry: "Prosím, zasvěťte mě do svých speciálních tajemství, abych mohl mít klidnou mysl." Z mého hlediska je to stále ještě hledání vnější pomoci. Jestli se chcete zlepšit, musíte podrobně zkoumat své vnitřní já a tvrdě pracovat na své mysli. Jedině pak se můžete opravdu zlepšit a jedině tak můžete dosáhnout klidu v meditaci. To, že jste schopni dosáhnout klidu, poukazuje na vaše mistrovství, a tak je síla vašeho soustředění odrazem vaší úrovně.
Copak může běžný člověk utišit svoji mysl, kdykoliv se mu zachce? Vůbec ne, pokud to není někdo, kdo má velmi dobré vrozené vlastnosti. To tedy znamená, že skutečný důvod, proč někdo nemůže dosáhnout klidu, nemá nic společného s otázkou techniky a není to proto, že je k tomu třeba nějaký zvláštní trik, ale proto, že vaše myšlení nebo vaše srdce není čisté. Když jste v tomto světě, v mezilidských sporech soutěžíte a bojujete ze všech sil o svůj vlastní prospěch nebo o své city a svá přání a o všechny ty vášně, ke kterým jste připoutáni. Když se těchto věcí nevzdáte a nebudete je brát na lehkou váhu, jak byste mohli lehce dosáhnout klidu? Někteří lidé, kteří praktikují qigong, okamžitě odpovědí: "Já tomu prostě nevěřím. Podívejte se, jednoduše se uklidním a přestanu myslet." Ale za vteřinu po tom, co to řeknou, se všechny ty myšlenky vyhrnou znovu. Nemůžete dosáhnout klidu, protože vaše mysl není čistá.
Někteří lidé možná s mým stanoviskem nesouhlasí. "Cožpak někteří mistři qigongu neučí lidi používat určité techniky? Můžete se soustředit na jednu věc, něco si představovat, zaměřit mysl na pole elixíru, vnitřně se dívat na pole elixíru, odříkávat Buddhovo jméno a tak dále." To jsou různé metody, avšak nejsou to pouze metody, ale také odraz jedincova mistrovství. Tudíž ten stupeň mistrovství souvisí s kultivací charakteru, o které mluvíme, a se zlepšením úrovně – člověk nemůže dosáhnout klidu jen samotným používáním takových metod. Nevěříte mi? Zkuste si to. Všechny ty vaše touhy a připoutání jsou tak silné a tak vás ovládají, a vy se nejste schopni ničeho vzdát – zkuste to a uvidíte, jestli můžete klidu dosáhnout. Někteří lidé říkají: "Dosáhneme toho odříkáváním Buddhova jména." Můžete dosáhnout klidu jen odříkáváním Buddhova jména? A pak jsou lidé, kteří tvrdí: "Je snadné praktikovat disciplínu školy Buddhy Amitábhy. Je třeba jen odříkávat Buddhovo jméno." Zkusili jste to? Řekl bych, že je to známkou vašeho mistrovství. Samozřejmě, vy říkáte, že je to snadné. Ale já říkám, že to snadné není. Žádná disciplína není snadná.
Víme, že Šákjamuni učil "soustředění". Ale co učil před "soustředěním"? Učil "přikázání". Když opustíte všechny své touhy a vášně, až nic nezbude – jen potom můžete dosáhnout "soustředění". Není to tak? Ale "soustředění" je také mistrovství, a vy nebudete schopni úplně dosáhnout celého "přikázání" najednou. Jak se pozvolna vzdáváte všech svých špatných věcí, vaše schopnost soustředění se také postupně zlepší. Když někdo odříkává Buddhovo jméno, musí je odříkávat bez jakýchkoliv rušivých myšlenek, nemůže mít na mysli nic jiného a bude odříkávat, až všechny ostatní části mozku znecitliví, nebude si ničeho vědom a jedna myšlenka nahradí desetitisíce jiných a každé slovo z "Buddha Amitábha" se mu objeví před očima. Není to projev mistrovství? Můžete to dokázat hned na samém začátku? Nemůžete. A když to nemůžete dokázat, určitě nebudete schopni dosáhnout klidu. Nevěříte tomu? Zkuste si to. Zatímco vaše ústa znovu a znovu odříkávají Buddhovo jméno, vaše mysl přemítá o všem možném: "Proč o mně šéf v práci nemá dobré mínění? A proč mi dal tento měsíc tak malé prémie?" Čím víc o tom přemýšlí, tím víc se rozhněvá, rozlítí se, ale jeho ústa stále ještě odříkávají Buddhovo jméno. Řekli byste, že může takhle praktikovat? Není to záležitost mistrovství? Není to otázka toho, že vaše mysl je nečistá? Někteří lidé mají otevřené třetí oko a mohou se podívat do svého těla a uvidí pole elixíru. A jak se jim elixír hromadí ve spodní části břicha, čím čistší je tato energie-látka, tím zářivější bude, a čím méně je čistá, tím je černější a tmavší. Můžete dosáhnout klidu jen tím, že se díváte dovnitř na pole elixíru a prohlížíte si elixír? Nemůžete. Není to v metodě samotné – základní příčina je v tom, že mysl člověka a jeho myšlenky nejsou utišené a čisté. Když se uvnitř díváte na pole elixíru, ten třpytivý elixír vypadá moc pěkně, ale za vteřinu se promění v něco jiného, například ve vysněný domov: "Tento pokoj je pro syna, až se ožení. Ten druhý je pro moji dceru. Žena a já budeme žít v tom dalším a pokoj uprostřed bude obývák. To je prostě úžasné! Přidělí mi ten byt? Musím přemýšlet, jak ho získat. Takže co bych měl udělat…" Právě k takovým věcem jsou lidé připoutáni. Tak co, myslíte, že takhle můžete dosáhnout klidu? Ale jiní řeknou: "To, že jsem přišel do této běžné lidské společnosti, je jako ubytování v hotelu. Jsem tu jen na pár dní a potom ve spěchu odcházím." Někteří lidé se hrozí odtud odejít a zapomněli na svůj vlastní domov.
V opravdové kultivaci musíte zušlechťovat svou mysl a své vnitřní já, máte hledat ve svém nitru – nemůžete se dívat mimo sebe. V některých školách praktikování říkají, že buddha je ve vaší mysli, a na tom je také něco pravdy. Někteří lidé to úsloví pochopili nesprávně a říkají, že buddha je v jejich mysli, jako by oni sami byli buddhové nebo jako by byli buddhové v jejich mysli. Pochopili to tímto způsobem, ale není to špatně? Jak by se to dalo takhle chápat? Znamená to, že musíte zušlechťovat svou mysl, a jedině tak můžete uspět v kultivaci. Tak to prostě je. Kde je buddha ve vašem těle? Máte-li se stát buddhou, musíte praktikovat kultivaci.
Důvodem toho, že nedokážete uklidnit svou mysl, je to, že vaše mysl není prázdná a vaše úroveň ještě není příliš vysoká. Dosažení klidu postupuje od povrchního k hlubokému a jde ruku v ruce se zlepšením vaší úrovně. Když se vzdáte svých připoutání, vaše úroveň se zvýší a vaše schopnost soustředění se zlepší. Jestli chcete dosáhnout klidu nějakými triky či metodami, řekl bych, že hledáte vnější pomoc. A to znamená, že jste sešli na scestí nebo jste se dali nepoctivou cestou, což je to stejné jako hledání vnější pomoci. A zvláště v buddhismu, když hledáte vnější pomoc, o vás řeknou, že jste se dali démonickou cestou. V opravdové kultivaci si musíte zušlechťovat mysl, a jen když si zlepšíte charakter, můžete dosáhnout klidné a čisté mysli a stavu ne-činnosti. Jen když si zlepšíte svůj charakter, můžete se přizpůsobit povaze vesmíru, odstranit různé lidské touhy, připoutání a jiné špatné věci a jedině pak si budete schopni odstranit špatné věci z těla a pozvednout se úplně nahoru. Povaha vesmíru vás nebude omezovat a vaše látka ctnost se může přeměnit v kultivační energii. Nejdou ruku v ruce? Právě takhle to je!
To je důvod, proč ze své strany nejste schopni dosáhnout klidu, a je to proto, že nedokážete splnit standard praktikujícího. Pokud jde o prostředí kolem nás, dnes existuje ještě jedna situace, která vás opravdu vážně ovlivňuje, překáží vaší kultivaci k vysokým úrovním a má na praktikující skutečně špatný vliv. Všichni víme, že s reformami a otevřeností se národní hospodářství obnovilo a vládní směrnice jsou také méně omezující. Zavedly se mnohé nové technologie a životní úroveň se zlepšuje. Všichni běžní lidé si myslí, že to je dobrá věc. Ale když se na to díváte z obou stran a dáte si to do perspektivy, uvidíte, že se s reformami a otevřeností k věcem ze zahraničí také dovezly všechny možné špatné věci. Pokud se knihy nebo časopisy nenapíší s nějakým sexuálním obsahem, zdá se, že nebudou prodejné a museli by se potom strachovat, kolik se jich prodá. Vypadá to, že kdyby film nebo televizní program neukazoval záběry z ložnice, museli by se potom strachovat, kolik lístků se prodá a jaký bude divácký ohlas. Pokud jde o umělecká díla, nikdo nemůže říci, zda je to opravdové umění, nebo něco, co lidé prostě splácali dohromady. Takové věci v našich dávných čínských tradičních uměních nebyly. A kulturní dědictví naší čínské národnosti nebylo vynalezeno ani vytvořeno žádným jednotlivcem. Když jsem mluvil o prehistorické kultuře, zmínil jsem se o tom, že vše má svůj původ. Ale dnes se i lidské morální hodnoty zkazily a změnily a změnila se i ta měřítka, která hodnotí dobré a špatné, a takto se věci mají, přinejmenším pro obyčejné lidi. Ale hodnoty Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, které jsou povahou tohoto vesmíru, zůstávají nezměněny jako jediné měřítko k rozlišení toho, kdo je dobrý a kdo je špatný. Když se jako praktikující chcete z toho všeho vyprostit, musíte použít k posuzování věcí toto měřítko – nemůžete použít měřítka běžných lidí. Pokud jde o prostředí, existuje tedy vnější rušení. Neomezuje se jen na tyto věci, objevily se všechny možné druhy dalších zmatených věcí, jako například homosexualita, sexuální svoboda a zneužívání drog a to všechno ostatní.
Když se svět vyvine do této dnešní podoby, přemýšlejte o tom, co se stane, když to bude takto pokračovat? Bude dovoleno, aby to takto zůstalo navždy? Pokud s tím lidské bytosti něco neudělají, udělají to nebesa. Kdykoliv lidstvo zažilo katastrofy, bylo to vždycky za takovýchto okolností. V tak mnoha přednáškách jsem se nikdy nezmínil o otázce velké katastrofy lidstva. Toto žhavé téma rozebírala náboženství a mnoho jiných lidí. Chci se na tuto otázku zaměřit, a tak o tom všichni přemýšlejme. V naší běžné lidské společnosti prošel lidský morální standard takovou změnou! A napětí mezi lidmi dosáhlo tak vážného rozsahu! Nemyslíte, že už to došlo k nesmírně nebezpečnému bodu? A tak toto prostředí, ve kterém žijeme, také skutečně vyrušuje naše praktikující, kteří se kultivují k vysokým úrovním. Obrazy nahých jsou vystaveny právě tamhle nebo i visí přímo uprostřed ulice. Když zvednete hlavu, budete je mít přímo před očima.
Lao Tze jednou řekl toto: "Když moudří uslyší Tao, budou ho usilovně praktikovat." Když se moudří lidé dozvědí o Tau, pomyslí si: "Konečně jsem získal opravdové učení, takže když nebudu kultivovat dnes, tak kdy?" Já myslím, že složité prostředí je ve skutečnosti dobrá věc. Podívejte se, čím je složitější, tím úžasnější osoby vytvoří. Pokud takové podmínky někdo dokáže překonat, položí základ k nejpevnější kultivaci.
Jste-li ten, který je opravdu odhodlán praktikovat kultivaci, řekl bych, že se to ukáže jako dobrá věc. Kdyby nebylo sporů nebo příležitostí ke zlepšení vašeho charakteru, nemůžete pokročit, a ve skutečnosti, když – vy jste milý, já jsem milý a vše je skvělé… jak budete praktikovat kultivaci? Ti průměrní praktikující patří ke skupině "Když průměrní slyší Tao…", pro které je v pořádku, když praktikují kultivaci, stejně tak jako když ji nepraktikují, a je nanejvýš pravděpodobné, že takoví lidé se nikam nedostanou. Sedí tu lidé, kteří to, co učitel říká, považují za rozumné, ale poté co se vrátí do běžné lidské společnosti, si budou stále ještě myslet, že tamty okamžité zisky jsou praktičtější a skutečnější. Samozřejmě že jsou skutečné, no a co? Dobře, nemluvme o vás. Jen přemýšlejte o těch opravdu bohatých lidech a milionářích na Západě, kteří na smrtelné posteli objevili, že nemají nic a že si hmotné bohatství nemůžete přinést při narození nebo odnést po smrti, a cítili se ztraceni. Ale proč je kultivační energie tak drahocenná? Protože je připojena k tělu vaší prapůvodní duše, přijde s vámi, když se narodíte, a jde s vámi, když zemřete. Mluvili jsme o tom, že prapůvodní duše člověka nezanikne, a to není žádná slepá pověra. Poté, co buňky tohoto fyzického těla odpadnou, menší částice molekul, které existují v jiných fyzických dimenzích, nezaniknou. Jen skořápka odpadá.
Vše, o čem jsem právě mluvil, patří k otázce charakteru. Šákjamuni, a stejně tak Bódhidharma, jednou řekli něco v tomto smyslu: "Tato orientální čínská země je místem, kde se vytvářejí lidé velkých ctností." V celých dějinách na to byli mnozí mniši a Číňané velmi hrdí. Mysleli si, že to svědčí o tom, že oni dokáží kultivovat k vysokým úrovním. Mnozí lidé jsou tím potěšeni a jsou sami se sebou spokojeni. "Jó, jó – jistě, to jsme my Číňané! Čínská země je místo, které vytváří lidi silných duchovních sklonů a velkých ctností." Ve skutečnosti mnoho lidí nepochopilo, co to znamená. Proč může čínská země vytvářet lidi velkých ctností? A proč tam lidé mohou kultivovat k vysokým úrovním? Mnoho lidí nerozumí skutečnému smyslu toho, co lidé na vyšších úrovních řekli, nerozumějí ani jejich úrovni vědomí, ani tomu, jak lidé na vyšších úrovních a ve vznešenějších říších myslí. Dobře, nemluvme o tom, co to znamená, místo toho se zamysleme nad tím, že jedině v nejsložitější skupině lidí nebo v nejsložitějším prostředí můžete kultivovat k vysokým úrovním. Tohle to naznačuje.
Vrozené vlastnosti
Vrozené vlastnosti jsou určeny tím, kolik látky ctnosti má člověk na svém těle v jiné dimenzi. Má-li málo ctnosti a hodně černé látky, jeho karmické pole bude velké. A má tedy chabé vrozené vlastnosti. Čím více má ctnosti, a tedy bílé látky, tím menší bude jeho karmické pole, a tudíž má dobré vrozené vlastnosti. Jedincova bílá látka a černá látka se mohou proměnit jedna ve druhou. Jak se promění? Dobré skutky vytvářejí bílou látku. Bílou látku získáte snášením těžkostí, protrpěním bolestí či dobrými činy. A černou látku si vytvoříte, když děláte nesprávné či špatné věci, a to je karma. A obě látky se také přeměňují a přenášejí. Protože jdou přímo s vaší prapůvodní duší, nesouvisejí jen s jedním vaším životem, ale hromadí se z dávných věků. Proto lidé hovoří o hromadění karmy a hromadění ctnosti. Navíc se mohou předávat od předků. Někdy přemýšlím o tom, jak říkávali dávní čínští lidé nebo jak starší lidé říkají, že předkové někomu "nahromadili ctnost" nebo že někdo si "nashromáždil ctnost" či že mu "ctnost chybí". Jak pravdivá jsou to slova! Říkali to skutečně velmi přesně.
Dobré nebo chabé vrozené vlastnosti člověka mohou určit, zda má dobré či slabé porozumění. Chabé vrozené vlastnosti mohou velmi oslabit i jeho porozumění. Proč je to tak? Je to proto, že lidé s dobrými vrozenými vlastnostmi mají mnoho bílé látky, která je v dokonalém souladu s naším vesmírem a je v souladu s povahou Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, bez jakékoliv překážky. A tak se jim povaha vesmíru odráží přímo v těle a je s nimi v přímém styku. Ale černá látka je pravý opak. Jelikož se získá špatnými skutky, porušuje povahu našeho vesmíru, a tudíž se tato černá látka od povahy našeho vesmíru oddělí. Když je jí velké množství, vytvoří pole kolem těla člověka a obalí ho. Čím je to pole větší, tím má vyšší hustotu a tloušťku, a tím více se mu zhorší porozumění, protože se nemůže spojit s povahou vesmíru – Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí. Současně také dělal nějaké špatné skutky, které mu vytvořily karmu, a většinou tito lidé moc nevěří v kultivaci, mají slabší porozumění a karma jim více překáží. Čím více těžkostí trpí, tím méně tomu věří a kultivace je pro ně těžká.
Pro toho, kdo má velké množství bílé látky, je snadné praktikovat kultivaci, protože pokud se během kultivace přizpůsobuje povaze vesmíru, může si zlepšit charakter a jeho ctnost se přímo přemění v kultivační energii. Ale pro toho, kdo má velké množství černé látky, je to jako něco, co je vyrobeno v továrně a co ještě musí projít dalším postupem. Zatímco všichni ostatní přijdou s materiálem, který je už připravený, tento člověk přijde se surovým materiálem, který se musí nejprve zpracovat. Musí projít jedním krokem navíc. Proto musí nejprve projít těžkostmi, aby si zmenšil karmu a přeměnil ji v bílou látku. Pouze poté, co se přeměnila v ctnost, si může vyvinout kultivační energii vysoké úrovně. Ale protože takový člověk obvykle nemá dobré vrozené porozumění, když ho požádáte, aby trpěl více, bude tomu věřit ještě méně a bude pro něho těžší to vydržet. Proto je pro lidi s velkým množstvím černé látky obtížné praktikovat kultivaci. V minulosti taoistické disciplíny a disciplíny, které učily jen jednoho učedníka, vyžadovaly, aby mistři hledali učedníky, a ne naopak. Vybírali je podle toho, kolik těchto věcí měli v těle.
Vrozené vlastnosti určují porozumění, ale není to bez výjimky. Někteří lidé nemají velmi dobré vrozené vlastnosti, ale jejich domácí prostředí je velmi dobré; mnoho lidí kolem nich praktikuje kultivaci nebo jsou někteří z nich též věřící a všichni velmi věří v záležitosti kultivační praxe. Toto prostředí je může podpořit, aby v takové věci věřili, a tím si svoje porozumění zlepší. Takže to není jednoznačné. A pak jsou ještě lidé, kteří mají velmi dobré vrozené vlastnosti, ale díky tomu, že byli vyškoleni na základě praktických znalostí naší společnosti, které jsou velmi omezené (a zvláště kvůli absolutistickým metodám ideologické výchovy před několika lety se lidé stali velmi úzkoprsí), neuvěří ničemu, co přesahuje jejich vědomosti. To může jejich porozumění vážně ovlivnit.
Například, když jsem druhý den svého semináře mluvil o otevírání třetího oka, okamžitě se jednomu člověku s dobrými vrozenými vlastnostmi otevřelo třetí oko na velmi vysoké úrovni. Viděl mnohé výjevy, které jiní nemohli vidět. Řekl ostatním: "Nádhera, viděl jsem, jak Kola Zákona padala jako sněhové vločky na těla posluchačů v celém sále. Viděl jsem, jak vypadá skutečné tělo Učitele Li, svatozář Učitele Li, jak vypadá Kolo Zákona a kolik bylo Těl Zákona. Viděl jsem, že Učitel Li přednášel na různých úrovních a jak Kola Zákona upravovala těla studentů. Také jsem viděl, že jak Učitel mluvil během přednášky, bylo to Učitelovo tělo vytvořené z kultivační energie , které přednášelo na každé z nesčetných vrstev úrovní v různých dimenzích. Navíc jsem viděl, jak nebeské krásky rozhazovaly květiny a…" Viděl věci tak nádherné, což ukazuje, že jeho vrozené vlastnosti byly opravdu dobré. Ale poté, co všechno vypověděl, nakonec řekl: "Těmto věcem nevěřím." Některé z těchto věcí již byly vědecky ověřeny a mnohé další lze vysvětlit moderní vědou a některé jsme již vysvětlili. Můžeme to vysvětlit, protože qigong rozumí tomu, co je skutečně nad chápáním moderní vědy. To je jisté. Z tohoto hlediska vrozené vlastnosti člověka úplně neurčují jeho porozumění.
Osvícení
Co je "osvícení"? "Osvícení" začalo jako výraz v náboženství. V buddhismu se tím míní, že praktikující pochopí Buddhův Zákon, že se osvítí k rozličným pravdám, míní se tím jeho konečné osvícení a znamená to osvícení moudrosti. Dnes už však slovo "osvícení" používají běžní lidé, aby naznačili, že někdo je velmi chytrý nebo že umí číst myšlenky svého nadřízeného. Umí se rychle učit a ví, jak svého nadřízeného potěšit. Lidé řeknou, že se k různým věcem dobře osvítil, a obvykle to tak chápou. Ale jakmile se vyprostíte z úrovně běžných lidí a vystoupíte do malinko vyšší úrovně, objevíte, že principy na této úrovni, tak jak jim rozumějí běžní lidé, jsou obvykle nesprávné. Pro nás toto vůbec není "osvícení", o kterém mluvíme. Porozumění prohnaného člověka je ve skutečnosti slabé, protože ten, kdo je příliš chytrý, bude pracovat jen povrchně, aby se vedoucímu a nadřízeným zalíbil. Nemusejí udělat tu skutečnou práci jiní? A tudíž jim to bude muset splatit. Protože je chytrý, umí zařídit, aby vypadal dobře, získá více výhod a musejí to za něj udělat druzí. Protože je chytrý, nedovolí si v ničem ztratit, pravděpodobně neutrpí žádné ztráty, a pak musejí ztratit druzí. Čím jsou pro něj ty nepatrné špetky okamžitého zisku důležitější, tím bude vychytralejší a malichernější a tím víc si bude myslet, že hmotné zisky běžných lidí jsou něčím, čeho by se neměl vzdát. Bude si myslet, že je velmi praktický a že se nenechá ošidit.
A víte co, někteří lidé takového člověka dokonce obdivují! Ale podívejte se, já vám říkám: neobdivujte ho. Neumíte si představit, jak únavný život vede – nemůže dobře jíst a spát, a dokonce i ve snech se bojí, že přijde o svůj prospěch, a když dojde na jeho osobní zisk, neustoupí ani v těch nejtriviálnějších věcech. Neřekli byste, že žije únavně, když je celý jeho život zasvěcen tomuhle? Říkáme, že když dokážete ve sporu o krok ustoupit, objevíte, že moře a obloha jsou bez hranic, a bude to určitě jiná situace. Takoví lidé se však nevzdají a vedou nejúnavnější život. Od nich se neučte. Ve společnosti kultivujících se říká, že takoví lidé jsou ti nejztracenější. Je úplně ztracen mezi běžnými lidmi kvůli svým hmotným zájmům. Když mu navrhnete, aby si uchovával ctnost – přeji vám v tom hodně úspěchu! Jakmile mu navrhnete, aby praktikoval kultivaci, okamžitě vám odpoví: "Praktikovat kultivaci? Jako praktikující se nebráníte, když vás bijí, a neodpovídáte, když vám nadávají. Když vám druzí znesnadňují život, v duchu jim dokonce musíte děkovat, místo toho, abyste jim to oplatili. Jste všichni jako ten žalostný Ah-Q! Všichni jste duševně nemocní!" Takový člověk žádným způsobem kultivaci neporozumí. Řekne, že jste nepochopitelní a hloupí. Neřekli byste, že je těžké ho spasit?
Tohle není "osvícení", o kterém mluvíme my. Ukáže se, že to, co my míníme osvícením, by ten člověk nazval "hloupostí", pokud jde o to, aby se mu vedlo dobře. A to je to "osvícení", o kterém mluvíme. Samozřejmě to neznamená, že jsme opravdu hloupí. Jde jen o to, že věci, které se týkají osobního prospěchu, bereme na lehkou váhu, zatímco v ostatních oblastech jsme velmi inteligentní. Když pracujeme na vědeckých výzkumných úkolech a když děláme práci přidělenou našimi vedoucími nebo jiné povinnosti, uvažujeme velmi jasně a pracujeme velmi dobře. Ale pokud jde o naše osobní výhody či o napětí a neshody, které máme s jinými lidmi, právě o ně budeme dbát méně. Kdo řekne, že jste hloupí? Nikdo. Za to vám ručím.
Mluvme o člověku, který je trochu mentálně zaostalý. Na vyšších úrovních je to úplně obráceně. Člověk, který je poněkud hloupý, pravděpodobně nebude mezi běžnými lidmi dělat velmi špatné skutky a žádným způsobem nemůže soutěžit a bojovat o svůj vlastní prospěch. Nehledá slávu ani neztrácí ctnost, ale druzí mu ctnost budou dávat. Tím, že ho bijí a nadávají mu, všichni mu dávají ctnost, a to je velmi cenná látka. V našem vesmíru platí zákon: kdo neztratí, nezíská; abyste získali, musíte ztratit. Když tohoto postiženého člověka uvidí druzí, všichni mu budou nadávat: "Ty jsi takový hlupák!" S touto urážkou je na něj hozen kus ctnosti. Tím, že ho zneužijete, jste stranou, která něco získává, a tak musíte něco ztratit. Někdo ho možná půjde kopnout: "Ty hlupáku!" Dobře, bude na něj opět hozen velký kus ctnosti. Když ho někdo tyranizuje nebo ho kopne, vůbec mu to nevadí a přijme to vše s úsměvem: "Tak pojď. Stejně mi dáváš svou ctnost a já jí neodmítnu ani kousek!" Takže, podle principů vyšších úrovní, uvažujme, kdo je chytrý? Není tento člověk chytrý? Je nejchytřejší, protože neztrácí žádnou ctnost. Když mu hodíte ctnost, neodstrčí ani kousek, vezme si ji všechnu a přijme ji s úsměvem. Možná že je postižený v tomto životě, ale nebude v příštím – jeho prapůvodní duše není postižená. V některých náboženstvích se říká, že když má člověk hodně ctnosti, stane se v příštím životě vysokým hodnostářem nebo nabude velkého majetku. Obojí je vyměněno za jeho ctnost.
My věříme, že ctnost se může přímo přeměnit v kultivační energii. Cožpak to, jak vysoko kultivujete, není z přeměny vaší ctnosti? Ctnost může být přímo přeměněna v kultivační energii. Není kultivační energie, která určuje výšku vaší úrovně a sílu vaší energie, přeměněna z této látky? Neřekli byste, že je velmi drahocenná? Měli byste vědět, že si ji můžete přinést při narození a odnést po smrti. V buddhismu se praví, že úroveň, které dosáhnete ve své kultivaci, je úroveň vašeho ovoce. Kolik do toho vložíte, tolik získáte. Je to právě tak. V některých náboženstvích se praví, že ctnostný člověk bude v příštím životě vysokým hodnostářem nebo získá velký majetek a pro člověka, který moc ctnosti nemá, bude těžké dokonce i žebrat o jídlo, protože mu chybí ctnost, kterou by mohl směnit – a tedy žádná ztráta, žádný zisk, není to tak?! A když už někomu nezbývá ani trocha ctnosti, jeho tělo i duše zahynou a bude opravdu mrtvý.
Byl jeden mistr qigongu, který, když poprvé vyšel se svou praxí na veřejnost, měl velmi vysokou úroveň. Ale později propadl slávě a penězům, a tak ho mistr opustil a odebral mu pomocnou duši, protože patřil k těm, kterým kultivovala pomocná duše. Když ještě měl pomocnou duši, ovládala jej pomocná duše. Uvedu příklad. Jednoho dne na jeho pracovišti přidělovali byt a vedoucí řekl: "Každý, kdo potřebuje byt, přijďte sem a vysvětlete nám, proč si myslíte, že si ho zasloužíte, a proč ho potřebujete." Každý uvedl své důvody, ale tento člověk neřekl ani slovo. Nakonec vedoucí rozhodl, že on ho potřebuje více než všichni ostatní a že mu má být přidělen. Druzí se odvolávali: "Ne, ten byt mu v žádném případě nemůžete dát. Máte ho dát mně a já vám vysvětlím, proč ho tak nutně potřebuji." Tento chlapík pak řekl: "Dobře, tak si ho vezměte." V očích běžných lidí je takový člověk slabomyslný. Někteří lidé věděli, že kultivuje, a tak se ho ptali: "Vy praktikující nic nechcete. Je něco, co chceš?" Řekl jim: "Cokoliv jiní nechtějí, to je to, co chci já." Ve skutečnosti nebyl vůbec hloupý, naopak byl velmi bystrý. Jen pokud šlo o jeho osobní, životně důležité zájmy, stavěl se k tomu takhle – věřil, že má věci nechat probíhat přirozeně. Ostatní se ho ptali dále: "Co dnes lidé nechtějí?" Odpověděl: "Nikdo nechce kameny na zemi, do kterých se tu a tam kopne. Tak já si je vezmu." Tohle běžní lidé považují za nemyslitelné a nemohou praktikujícímu porozumět. A skutečně je pro ně těžké tomu porozumět, protože jejich sféry vědomí jsou velmi odlišné a rozdíl mezi jejich úrovněmi je také příliš velký. Samozřejmě, nechystal se opravdu sbírat kámen. Mluvil o principu, kterému běžní lidé nemohou porozumět – "Nebudu hledat nic mezi běžnými lidmi." Mluvme o tom kameni. Víte, že v buddhistických svatých knihách se praví, že v Ráji nejvyšší blaženosti jsou stromy ze zlata, zem je ze zlata, ptáci jsou ze zlata, květiny jsou ze zlata, domy jsou ze zlata, a dokonce i tělo Buddhy je zlaté a zářící. Člověk tam nemůže najít kousek kamene a říká se, že místo peněz tam používají kámen. Dobrá, netahal by tam kus kamene, ale vyjádřil zásadu, kterou běžní lidé nemohou pochopit. Praktikující nade vší pochybnost věří, že: "Běžní lidé mají svá obyčejná usilování, ale my nic takového nehledáme. O to, co hledají běžní lidé, nemáme zájem. Ale to, co máme my, by běžní lidé nemohli získat, i kdyby chtěli."
A tak ve skutečnosti "osvícení", o kterém jsme právě mluvili, je druhem osvícení v průběhu kultivační praxe a je to pravý opak "osvícení" běžných lidí. Když mluvíme o opravdovém osvícení, je to věc toho, zdali během kultivační praxe můžeme pochopit a přijmout Zákon, který učí mistr, či Tao, které učí taoistický mistr, zdali se dokážeme považovat za praktikující, když se v průběhu kultivace setkáme s těžkostmi, a zdali se dokážeme chovat podle Zákona. Ať to některým lidem vysvětlíte jakkoli, přesto těm věcem neuvěří a budou si stejně ještě myslet, že obyčejné věci jsou skutečnější. Raději se drží svých umíněných přesvědčení, než aby se jich zbavili, což způsobí, že tomu nejsou schopni uvěřit. A pak jsou ti, kteří jen přemýšlejí, jak by se vyléčili. V tom okamžiku, když se zmíním o tom, že qigong se ve skutečnosti nepoužívá k léčení, ztratí zájem a teď už nebudou věřit ničemu, co řeknu.
Někteří lidé si prostě nedokáží svoje porozumění zlepšit. Čtou moji knihu a začnou si do ní dělat poznámky. Ti z nás, kteří máme otevřené třetí oko, vidíme, že tato kniha je plná oslňujících barev, zlatě se třpytí a každé slovo má podobu mého Těla Zákona. Kdybych lhal, podváděl bych každého, a tak vám řeknu, že ty značky, které jste udělali, vypadají velmi tmavě, a jak to, že vy se odvážíte ji takhle poznamenat? Víte, co tady děláme? Nevedeme vás k praktikování kultivace k vyšším úrovním? Jsou věci, nad kterými byste se také měli trošku zamyslet. Tato kniha může vést vaši kultivaci – nemyslíte, že je drahocenná? Vy uctíváte Buddhu, ale může vám to pomoci v opravdové kultivaci? Jste velmi uctiví, a neodvážíte se dokonce ani zlehka dotknout té sochy Buddhy, pro kterou denně pálíte kadidlo, ale opovažujete se ničit Velký Zákon, který opravdu může vést vaši kultivační praxi.
Když mluvíme o schopnosti porozumět, jde o to, jak hluboce pochopíte to, co se vám přihodí během kultivační praxe, věci, které se projeví, když dojdete k různým úrovním, anebo určité věci a Zákony, které vás mistr učí. Ale to stále ještě není základní osvícení, o kterém mluvíme. Když mluvíme o základním osvícení, míníme tím to, jak člověk ve svém životě jde od počátku kultivační praxe neustále nahoru a neustále se zbavuje svých lidských připoutání a všech různých tužeb a jak jeho kultivační energie také neustále roste, až v určitém bodě člověk dosáhne posledního kroku své kultivace. Jeho ctnost, tato látka, se všechna úplně přemění v kultivační energii, a když dojde ke konci kultivační cesty, kterou pro něj mistr uspořádal, "prásk!" – všechny zámky se okamžitě výbuchem otevřou. Jeho třetí oko dospěje k nejvyššímu bodu úrovně, kterou jeho kultivace dosáhla, a on uvidí pravdu různých dimenzí na své úrovni, formy existence různých životů v rozličných časoprostorech a formy existence hmoty v každém časoprostoru a uvidí pravdu našeho vesmíru. Všechny jeho božské síly se projeví v plné nádheře a bude se schopen spojit se všemi různými druhy životů. Není v tom okamžiku velkou osvícenou bytostí? Není člověkem osvíceným kultivací? V jazyce pradávné Indie je "buddha".
Osvícení, o kterém mluvíme, je typem základního osvícení, které patří k formě "náhlého osvícení". Náhlé osvícení znamená, že člověk je po dobu všech let své kultivace zamknutý a neví, jak vysoká je jeho kultivační energie ani v jakých formách se jeho vypěstovaná kultivační energie jeví. Necítí vůbec nic, a dokonce i všechny buňky v jeho těle jsou zamknuté a všechna energie, kterou vykultivoval, je zamknuta až do posledního kroku, a jen potom se může uvolnit. Může to dokázat jen někdo, kdo má výborné vrozené vlastnosti, protože tato kultivační praxe je hrozně tvrdá. Musí začít tím, že je dobrým člověkem, vždy si zlepšuje charakter, vždy snáší útrapy, stále stoupá v kultivaci a neustále sám od sebe vyžaduje, aby si zlepšoval charakter, ale nemůže vidět svou kultivační energii. Kultivace takového člověka je nejtěžší a musí to být někdo, kdo má vynikající vrozené vlastnosti. Takový člověk bude praktikovat kultivaci po mnoho let, aniž by věděl, co se děje.
Je ještě jedna forma osvícení, která se nazývá "postupné osvícení". Od samého začátku mnozí lidé cítí otáčení Kola Zákona a zároveň jsem také každému otevřel třetí oko. Z různých důvodů budou někteří lidé schopni vidět věci když ne teď, tak v budoucnosti, přejdou od mlhavého vidění k vidění jasnějšímu anebo od toho, že nevědí, jak ho použít, k tomu, že budou vědět, jak ho použít, a jejich úrovně budou neustále stoupat. Jak si zlepšujete charakter a vzdáváte se všech svých připoutání, projeví se rozličné schopnosti. A všechny změny během vaší kultivace a postup přeměny vašeho těla se dějí tak, že je můžete vidět nebo cítit. Budete takto pokračovat až do posledního kroku, kdy plně pochopíte pravdu vesmíru a kdy vaše úroveň dosáhne nejvyššího bodu, ke kterému máte v kultivaci dospět. Přeměna vašeho původního těla a zesílení vašich schopností dospějí k určitému stupni. Toho všeho postupně dosáhnete. Toto je "postupné osvícení". Kultivovat metodou postupného osvícení také není lehké. Jak jednou mají někteří lidé schopnosti, prostě se nemohou vzdát svých připoutání a pravděpodobně se budou předvádět nebo udělají nějaké špatné skutky. A tak vaše kultivační energie klesne, vaše kultivace půjde vniveč a nakonec se zničíte. Někteří lidé uvidí různé věci a mohou vidět projevy rozličných životů na různých úrovních. Některé z nich vás možná požádají, abyste udělali to či ono, nebo vás požádají, abyste praktikovali jejich věci, anebo si vás pokusí vzít za svého učedníka. Ale nemohou vám pomoci dosáhnout pravého ovoce, protože ani oni sami pravého ovoce nedosáhli.
Navíc, všechny bytosti ve vyšších dimenzích jsou božské bytosti, které se mohou ohromně zvětšit a mohou úžasně předvádět své božské síly. Pokud vaše myšlenky nejsou správné, nebudete je následovat? Jakmile je začnete následovat, vaše kultivace bude zničena. I když jsou skuteční buddhové nebo skuteční tao, přesto musíte začít kultivační praxi znovu od začátku. Nejsou to pořád ještě nebeské bytosti, ať už jsou z kterékoliv úrovně nebes? Jedině když člověk dosáhne velmi vysoké úrovně kultivace a dosáhne svého cíle, může úplně uniknout. Ale v očích obyčejných lidí se nebeské bytosti mohou určitě jevit vysoké, obrovské a velice schopné. Ale ani tyto bytosti možná pravého ovoce nedosáhly. Dokážete zůstat klidní, když vás ruší všechny možné vzkazy a pokoušejí všemožné scény? Proto říkáme, že je také obtížné praktikovat kultivaci s třetím okem otevřeným a je těžší si chránit charakter. Ale moc si s tím nedělejte starosti, protože mnohým našim praktikujícím budou schopnosti odemknuty v polovině kultivace a oni pak vstoupí do stavu postupného osvícení. Každému z vás otevřeme třetí oko, ale nebude dovoleno, aby se mnohým lidem schopnosti projevily. Když se váš charakter postupně zlepší do určité úrovně a dokážete se dobře chovat a vaše mysl bude pevná, všechny vám je výbuchem úplně otevřeme. Takže když dosáhnete určité úrovně, je vám dovoleno vstoupit do stavu postupného osvícení, protože v té době bude pro vás snadnější dobře se chovat, projeví se všechny různé schopnosti a budete pokračovat v kultivaci dále sami od sebe, až je nakonec všechno odemknuto. Bude vám dovoleno je mít v polovině vaší kultivace. Mnozí z nás patří do této skupiny, tak se nesnažte, abyste něco viděli.
Možná jste slyšeli, že zen-buddhismus také mluví o rozdílech mezi náhlým osvícením a postupným osvícením. Huineng , šestý patriarcha zen-buddhismu, věřil v náhlé osvícení, zatímco Shenxiu ze severní školy zen-buddhismu věřil v postupné osvícení. V buddhistických učeních tato debata trvala velmi dlouho a lidé se hádali dál a dál. Ale řekl bych, že to nemělo smysl. Proč to nemělo smysl? Protože o čem mluvili, bylo právě jen to, jak pochopili pravdu během kultivace. Pokud jde o tuto pravdu, někteří porozumí všemu najednou, zatímco jiní se k tomu osvítí nebo tomu porozumí trošku pomaleji. Jaký je v tom rozdíl? Je lepší to pochopit celé najednou, ale také je dobré se k tomu osvítit postupně – není to v obou případech osvícení? Obojí je osvícení, takže oba způsoby jsou dobré.
Člověk s velkými duchovními sklony
Kdo je "člověk s velkými duchovními sklony"? Mezi člověkem, který má "velké duchovní sklony", a někým, kdo má "dobré vrozené vlastnosti", je rozdíl. Je nesmírně těžké najít někoho s velkými duchovními sklony, protože uběhne velmi dlouhá doba, než se takový člověk narodí. Samozřejmě, člověk s velkými duchovními sklony musí mít v první řadě hodně ctnosti. Pole jeho bílé látky musí být pořádně veliké. To je jisté. A současně musí být také schopen vydržet ta nejtěžší ze všech utrpení, musí mít mysl velké snášenlivosti, musí být schopen vzdát se různých věcí, musí být také schopen uchovat si ctnost a musí mít dobré porozumění – to jen, aby vám to bylo jasné.
Co je to "nejtěžší ze všech utrpení"? Buddhismus věří, že být člověkem znamená trpět – dokud jste lidskou bytostí, musíte trpět. Tvrdí, že žádné z životů v ostatních dimenzích nemají naše obyčejná lidská těla, a tedy neonemocní a nemají problémy narození, stáří, nemoci nebo smrti. Taková utrpení prostě nemají. Lidé v jiných dimenzích se mohou vznášet, jelikož nic neváží, a je to tak nádherné. Ale běžní lidé mají právě díky tomuto tělu následující problémy: když je zima, nesnesou to; když je horko, nesnesou to; když mají žízeň, nesnesou to; když mají hlad, nesnesou to; když jsou unavení, nesnesou to; a navíc se ještě musí vypořádat s narozením, stářím, nemocí a smrtí. Už máte představu, příjemné to není.
Četl jsem v novinách, že když v Tangshanu udeřilo zemětřesení, zemřelo mnoho lidí, ale některé přivedli znovu k životu. S touto skupinou lidí provedli zvláštní podrobné vyšetřování a ptali se jich, jak se cítili, když zemřeli. Bylo ale překvapující, že všichni mluvili shodně o té samé jedinečné situaci, a všichni se v tomto shodovali, že v okamžiku, když umírali, necítili strach, naopak, měli náhle pocit úlevy a cítili podvědomé vzrušení. Někteří z nich cítili, jako by byli náhle vysvobozeni z otroctví těla, a vznášeli se jako něco velmi lehkého a nádherného, viděli své tělo, někteří viděli bytosti v jiných dimenzích a jiní se odebrali někam jinam. Všichni řekli, že v tom samotném okamžiku cítili úlevu, měli pocit určitého podvědomého vzrušení a necítili žádnou bolest. To nám ukazuje, že když máme smrtelné tělo, trpíme. Ale protože jsme všichni přišli do tohoto světa stejným způsobem, neuvědomujeme si, že trpíme.
Zmínil jsem se o tom, že člověk musí snášet ta nejtěžší ze všech utrpení. Už jsem jednou mluvil o tom, že lidská představa časoprostoru se liší od představ času a prostoru v jiných, větších časoprostorech. Co je zde pro nás tradiční časový interval dvou hodin, je ve skutečnosti rok pro bytosti v jiném prostoru. Řekněme, že někdo tady v tomto tvrdém prostředí praktikuje kultivaci – je to pro ně prostě neuvěřitelné. Tenhle chlapík chce najít Tao a chce praktikovat kultivaci – je pro ně prostě úžasný. I když tak trpí, ještě si nezničil svoji prapůvodní povahu a stále ještě chce kultivovat a vrátit se zpět. Proč může být praktikujícím pomoženo bez jakýchkoliv podmínek? Je to právě kvůli tomu. Když někdo v této dimenzi obyčejných lidí sedí celou noc v meditaci, když to uvidí, nemohou si pomoci a řeknou, že je prostě úžasný. "Už tam sedí šest let," – to proto, že naše dvě hodiny jsou tam jeden rok. Dimenze našeho lidstva je nesmírně jedinečná.
Co je "snášení těch nejtěžších ze všech utrpení"? Dám vám názorný příklad. Jednoho dne jde tenhle chlapík do práce a pracovišti se nedaří. Tato situace už nemůže dále pokračovat, něco se s tou nedostatečnou výrobou musí dělat, a tak se pracoviště bude reformovat, aby se zvýšila zodpovědnost každého pracovníka, a nadbyteční zaměstnanci budou propuštěni. Je jedním z těch, kteří náhle ztratí práci. Jak se bude cítit? Nejsou žádná jiná místa, kde získat příjem – jak se postará o rodinu? Nic jiného dělat neumí, a tak jde smutně domů. Hned jak přijde domů, jeho starý rodič, který u něho žije, je nemocný a ve vážném stavu. To ho podnítí k horečnaté činnosti a rychle pošle svého starého rodiče do nemocnice. Projde hromadou obtíží, aby si vypůjčil peníze na nemocnici, a pak se vrátí domů pro věci svého rodiče. Jakmile dorazí domů, přijde učitel ze školy a klepe na dveře: "Váš syn někomu ublížil ve rvačce, pospěšte si a přijďte to urovnat." Brzy poté, co se o to postará a vrátí se domů, právě když si sedá, mu někdo volá: "Vaše manželka je vám nevěrná." Samozřejmě, s tímhle se nesetkáte. Průměrný člověk by takové těžkosti nemohl snést a pomyslel by si: "Proč ještě žiju? Najdu provaz a oběsím se – už toho mám dost! Skoncuju s tím vším!" Říkám, že musíte být schopni snášet ta nejtěžší ze všech utrpení. Samozřejmě, nemusejí vypadat takhle. Ale intriky a neshody, které namáhají váš charakter, a soupeření o osobní zisk nejsou věci snadnější než tamty problémy. Mnozí lidé žijí jen proto, aby ukázali, jak jsou dobří, a oběsí se, když už to dále nemohou snést. A tak když chceme praktikovat kultivaci v tomto prostředí, které je tak složité, musíme být schopni snést ta nejtěžší ze všech utrpení a současně musíme mít také srdce velké snášenlivosti.
Takže co je "velká snášenlivost"? První věc, kterou byste se jako praktikující měli naučit, je "neoplácet ránu ranou, když vás bijí, a neodpovídat, když vás urážejí". Musíte to vydržet. Když to neuděláte, jací byste to jinak byli praktikující? Někteří lidé říkají: "Je opravdu těžké to vydržet a já mám výbušnou povahu." Když nemáte dobrou povahu, prostě ji změňte. Praktikující musejí být snášenliví. Někteří lidé se dokonce přestanou ovládat, když vychovávají děti, křičí na ně a dělají scény. Takhle se při výchově dětí chovat nemusíte. Neměli byste se skutečně rozzlobit. Máte vychovávat děti rozumně, aby to mělo smysl, a jen tak je můžete opravdu dobře učit. Pokud ani nedokážete přejít maličkosti a přestanete se ovládat, jak můžete očekávat, že se vaše kultivační energie zvýší? Jsou lidé, kteří řeknou: "Když jdu po ulici a někdo mě kopne, vydržím to, protože mě nikdo kolem nezná." Řekl bych, že to nestačí. Později možná dostanete párkrát facku a ztratíte tvář právě před někým, u koho chcete nejméně, aby vás viděl, a stane se to, abyste byl ponížen a aby se vidělo, jak se s tím vypořádáte a zda to dokážete vydržet. Možná to vydržíte, ale přesto vám to hlodá v mysli. To ještě nestačí. Jak víte, když člověk dosáhne úrovně arhata, nic ho nevyvede z rovnováhy. Vůbec se neznepokojuje žádnou běžnou lidskou záležitostí a vždy bude mít dobrou náladu. Bez ohledu na to, jak velkou ztrátu utrpí, je vždy šťastný a vůbec mu to nevadí. Jestliže toto opravdu dokážete, už jste dospěli k počáteční úrovni ovoce arhata.
Někteří lidé řekli: "Pokud budeme snášenliví v takovém rozsahu, běžní lidé řeknou, že jsme příliš slabí a příliš snadno zneužitelní." Já bych to slabostí nenazýval. Zamysleme se nad tím. Dokonce i mezi běžnými lidmi jsou lidé středního věku a starší nebo ti s lepším vzděláním, kteří se vždy zdvořile ovládají a nesníží se k úrovni toho druhého člověka. Tím víc to má platit pro nás praktikující. Jak by to mohla být slabost? Řekl bych, že je to projev velké snášenlivosti a výraz silné vůle. Jen praktikující mají toto srdce velké snášenlivosti. Existuje přísloví: "Když je obyčejný člověk ponížen, vytasí svůj meč, aby se bránil." Je obyčejný člověk, a tak je samozřejmé, že – "Když mě urazíš, já tě urazím. Když mě udeříš, hned ti tu ránu vrátím." No, a to je běžný člověk. Můžete ho nazývat praktikujícím? Jestli jako praktikující nemáte železnou vůli nebo se nedokážete ovládnout, nebudete schopni se s tím správně vypořádat.
Víte o generálovi Han Xinovi , který žil v dávných dobách, a že se o něm říkalo, jak byl velmi schopný. Byl hlavním generálem císaře Liu Banga a oporou země. Proč dosáhl tak velkých věcí? Říkalo se, že už v mládí byl Han Xin výjimečný člověk. Existuje klasický příběh o Han Xinovi, který říká, že "snesl ponížení proplazit se někomu mezi nohama". Han Xin už v mládí praktikoval bojová umění a ti, kteří praktikovali bojová umění, obvykle nosili meč. Když šel jednoho dne po ulici, místní rváč mu s rukama v bok zastoupil cestu. "Proč máš ten meč? Troufáš si někoho zabít? Jestli ano, prověřím tě, usekni mi hlavu." A jak mluvil, nastrčil svoji hlavu. Han Xin si pomyslel: "Proč bych ti měl chtít useknout hlavu?" Tenkrát by zabití také bylo nahlášeno úřadům a člověk by musel zaplatit svým životem. Mohli byste někoho zabít prostě proto, že se vám zachce? Když rváč viděl, že se ho Han Xin neodvážil zabít, řekl: "Pokud si mě netroufáš zabít, budeš se mi muset proplazit mezi nohama." A Han Xin se mu skutečně proplazil mezi nohama. To ukázalo, že Han Xin měl úžasnou snášenlivost, že byl jiný než průměrný člověk, a proto mohl dosáhnout těch velkých věcí. Motem běžných lidí je, že "člověk musí bojovat, aby prokázal, co je zač". Všichni o tom uvažujte – není pak život únavný? Není to bolestivé? Stojí to za to? Han Xin byl koneckonců obyčejný člověk – my praktikující máme být mnohem lepší než on. Naším cílem je pozdvihnout se nad úroveň běžných lidí a snažit se ze všech sil dosáhnout ještě vyšších úrovní. Nedostaneme se do takové situace jako on, ale urážky a ponižování, které praktikující vydrží mezi běžnými lidmi, nejsou nevyhnutelně lehčí. Řekl bych, že vzájemné třenice, které vám zatěžují charakter, nejsou vůbec lehčí, jsou ve skutečnosti horší, a je dost těžké se s nimi vypořádat.
Navíc musí být praktikující schopen se všeho vzdát a také opustit všechna různá připoutání a touhy běžných lidí. Je nemožné udělat všechno najednou, ale postupně to můžeme dokázat. Pokud byste to mohli udělat přímo dnes, byli byste dnes buddhové. Kultivace zabere čas. Ale také nesmíte polevit. Jestli si řeknete: "Učitel řekl, že kultivace zabere čas – dělejme ji tedy pomalu," to nebude stačit! Musíte být na sebe opravdu přísní. V kultivaci Buddhova Zákona si musíte razit cestu vpřed odvážně a ze všech sil.
Také si musíte umět chránit ctnost, udržovat charakter a nedělat věci bez uvážení. Nesmíte prostě dělat, co se vám zachce – musíte si udržovat svůj charakter. Mezi běžnými lidmi možná často slyšíte toto prohlášení: "Dobré skutky hromadí ctnost." Ale praktikující nepřemýšlejí o hromadění ctnosti. My věříme v uchovávání ctnosti. Proč poukazujeme na uchovávání ctnosti? Protože jsme viděli toto: běžní lidé jsou zvyklí si hromadit ctnost, a když nahromadí ctnost a udělají dobré skutky, budou v příštím životě dobře žít. Ale tohle na nás neplatí – když uspějete v kultivaci, dosáhnete Taa a nebude žádná otázka vašeho příštího života. Když zde mluvíme o "uchovávání ctnosti", má to další významový odstín. A sice, tyto dvě látky, které neseme na svých tělech, nejsou nahromaděny v jednom životě, jsou předávány z dávných věků. I když prohledáte celé město, možná nenarazíte na žádné dobré skutky, které byste mohli dělat. A dokonce byste to mohli dělat každý den, a stejně se možná s takovými příležitostmi nesetkáte.
Ale má to ještě další významový odstín, o kterém člověk potřebuje vědět, bude-li hromadit ctnost. Možná vidíte něco, co vypadá jako dobrý skutek, ale když to uděláte, může se ukázat, že to je špatný skutek. Anebo něco může vypadat jako špatná věc, a když do toho zasáhnete, abyste to zastavili, může se ukázat, že to byla dobrá věc. Proč? Je to proto, že nemůžete vidět základní příčiny té věci. Právní zákony usměrňují záležitosti běžných lidí a to není nic nesprávného. Být praktikujícím je ale vyšší záležitost, a tak se jako vyšší osoba musíte věrně držet vyšších zákonů a vyšší logiky. Nemůžete hodnotit věci logikou obyčejných lidí nebo obyčejnými zákony. Když neznáte základní příčiny nějaké věci, pravděpodobně ji budete řešit špatně. Proto mluvíme o ne-činnosti – vy nemůžete dělat něco jen proto, že chcete. Někteří lidé říkají: "Ale já chci jen zajistit spravedlnost." Výborně, řekl bych, to bychom se tedy měli všichni zapsat na policejní školu? Ale nežádáme vás, abyste nic nedělali, když se setkáte s tak hroznými věcmi, jako je vražda nebo žhářství. Jen vysvětluji, že když se lidé spolu hádají a když možná jeden druhého kopne či udeří, je pravděpodobné, že ten druhý mu něco dlužil a že si teď vyrovnávají dluh. Jestli se do toho vložíte a zastavíte je, nebudou si moci dluh vyrovnat a budou to muset udělat příště znovu. To znamená, že pokud nevidíte příčinné vztahy, pravděpodobně to uděláte špatně a ztratíte ctnost.
Je v pořádku, když se běžný člověk nějak zapojí do záležitostí běžných lidí, protože věci posuzuje zásadami běžných lidí. Ale když se na to díváte vy, musíte použít vyšších zásad. Je to otázka charakteru, zda pomůžete zastavit něco tak strašného, jako je vražda či žhářství, když je vidíte. Jak jinak ukážete, že jste dobrý člověk? Když nepomůžete zastavit ani takové věci, jako je vražda či žhářství, v čem jiném byste se angažovali? Avšak je třeba poukázat na to, že tyto věci opravdu nemají nic společného s námi praktikujícími a pravděpodobně nebyly sestaveny pro vás, abyste se s nimi setkali. Když vysvětlujeme uchovávání ctnosti, je to proto, abychom vám umožnili vyhnout se špatným věcem. I když uděláte třeba jen něco maličko, stejně to bude špatný čin a pak ztratíte ctnost. Jakmile ztratíte ctnost, jak si zvýšíte úroveň? Jak dosáhnete svého konečného cíle? Takové otázky to zahrnuje. Navíc musíte mít dobré porozumění. Máte-li dobré vrozené vlastnosti, možná vám vytvoří dobré porozumění a vaše prostředí může mít také vliv.
Také jsme řekli, že když všichni kultivujeme své vnitřní já, zkoumáme svůj charakter, abychom našli příčiny špatných skutků, a snažíme se, abychom to udělali příště lépe, a kdykoli něco děláme, bereme ohledy nejprve na druhé, pak se svět změní k lepšímu a morální měřítka opět stoupnou. Mravy se zlepší, a stejně tak i všeobecná bezpečnost. Možná ani nebudeme potřebovat žádnou policii. Nikomu nebude třeba vládnout, každý se ukázní sám od sebe a všichni budou zkoumat své vnitřní já, aby se věci vyřešily. Neřekli byste, že by to bylo skvělé? Víme, že zákony jsou teď čím dál detailnější a dokonalejší. Ale proč lidé stále ještě dělají špatné skutky? Proč se neřídí zákony? To je proto, že nemůžete vládnout jejich srdcím, a když je nikdo nevidí, stále ještě budou dělat špatnosti. Ale když každý bude zušlechťovat své vnitřní já, bude to úplně jiné a nebude třeba, abyste zajišťovali spravedlnost.
Zákon můžeme učit jen do této úrovně. Musíte kultivovat, abyste získali to, co je na vyšších úrovních. Někteří lidé kladou čím dál konkrétnější otázky. Podívejte se, kdybych vysvětlil všechny otázky ve vašem životě, co by vám zbylo ke kultivování? Musíte se kultivovat sami a dojít ke svému vlastnímu porozumění. Kdybych vám řekl vše, nic ke kultivování pro vás nezbyde. Ale nemusíte se ničeho bát, protože Velký Zákon je již zveřejněn a vy se jím můžete řídit.
Myslím, že období mého předávání Zákona se prakticky chýlí ke konci, a proto chci pro každého zanechat opravdové věci, a takto budete mít Zákon, aby vedl vaši kultivaci v budoucnosti. Během celého předávání Zákona jsem si dal záležet na tom, abych byl zodpovědný vůči vám a vůči společnosti, a skutečně jsme se touto zásadou řídili až do konce. Pokud jde o výsledek, zda jsme udělali dobře či špatně, k tomu se nebudu vyjadřovat – to posoudí veřejné mínění. Mým přáním bylo zveřejnit Velký Zákon, aby prospěl více lidem, a umožnit těm, kteří se opravdu chtějí kultivovat, aby se mohli řídit podle Zákona a kultivovat se k vysokým úrovním. Spolu s učením Zákona jsme také vysvětlili, jak se chovat jako dobrý člověk, a doufám, že pokud po tomto semináři nebudete moci kultivovat podle Velkého Zákona, můžete být přinejmenším dobrým člověkem, a to našemu světu prospěje. Ve skutečnosti teď už víte, jak být dobrým člověkem, a po tomto semináři můžete dobrým člověkem být.
Když jsem předával Zákon, některé věci také nešly hladce a měli jsme opravdu ohromné rušivé zasahování ze všech stran. Ale díky nadšené podpoře hostitelských organizací, vedoucích společenských obcí a také úsilí řadových členů naše semináře dopadly velmi dobře.
Všechno, co jsem vás ve svých přednáškách učil, je určeno k tomu, aby vás to vedlo v kultivaci k vysokým úrovním. Když učili Zákon v minulosti, o takových věcech se nikdo nikdy nezmínil. Co jsme učili, je jasně vyjádřeno, zahrnuli jsme věci vyslovené moderní vědou a dnešní vědou o lidském těle, a navíc jsme to vysvětlili na velmi vysoké úrovni. Udělali jsme to hlavně proto, abychom vám všem opravdu pomohli v budoucnosti získat Zákon a abychom vám pomohli vzestoupit pomocí kultivace – vycházím z tohoto bodu. Když předáváme naše učení a cvičení, mnoho lidí si myslí, že Zákon je velmi dobrý, ale je těžké se jím řídit. Já si ale myslím, že to, zdali to je či není těžké, ve skutečnosti závisí na člověku. Opravdu průměrný obyčejný člověk nechce praktikovat kultivaci a bude cítit, že kultivační praxe je jednoduše příliš těžká, že je nepochopitelná, a bude si myslet, že je to ztráta času. Je obyčejným člověkem a nechce praktikovat kultivaci, a bude si tedy myslet, že je velmi obtížná. Lao Tze řekl: "Když moudří uslyší Tao, budou ho pilně praktikovat. Když průměrní uslyší Tao, zdá se, že něco se ztratí a něco si udrží. Když nejnižší typ lidí uslyší Tao, budou se mu hlasitě smát. A kdyby se mu hlasitě nesmáli, nebylo by to Tao." Řekl bych, že pro opravdového praktikujícího je to velmi snadné a není to nedosažitelné. Ve skutečnosti mnozí zkušení praktikující, kteří zde sedí, a mnozí, kteří zde nejsou, už dosáhli ve své kultivaci velmi vysokých úrovní. Neřekl jsem vám to dříve, protože jsem se bál, že byste si mohli vyvinout připoutání, že byste mohli být sami se sebou spokojeni a tak dále, a to by ovlivnilo vývoj síly vaší kultivační energie. Každý z vás, kdo se rozhodne kultivovat, bude schopen vydržet všechno, a když váš osobní prospěch bude v sázce, dokážete se vzdát svých připoutání a budete takové věci brát na lehkou váhu. Jestli toto dokážete, nebude to ve skutečnosti obtížné. A tak se ukáže, že ti, kteří říkají, že je to těžké, se prostě nemohou těch věcí vzdát. Samotná cvičení nejsou těžká, a ani zvyšování vlastní úrovně samo o sobě není těžké. Říkají, že je to těžké, jen proto, že se nemohou vzdát lidských myšlenek. To je proto, že když je v sázce osobní prospěch, je velmi těžké se něčeho zříci – ten prospěch je tady přímo před vámi, tak jak se ho můžete vzdát? Když si myslí, že je to těžké, měli bychom si uvědomit, že to je právě ten důvod, proč je to těžké. Dostanete-li se do sporu a nedokážete spolknout svůj hněv anebo se s tím nedokážete vypořádat jako praktikující, řekl bych, že podle mého mínění je to nepřijatelné. Když jsem praktikoval kultivaci v minulosti, mnozí mistři s ohromným charakterem mi řekli toto: "Je těžké to vydržet, ale můžeš to vydržet. Je těžké to udělat, ale můžeš to udělat." Tak to skutečně je. Možná si to budete chtít zkusit, až se vrátíte domů. Zkuste to vydržet, když procházíte strašným utrpením nebo velkou zkouškou. Když je těžké to vydržet, zkuste to vydržet. Když vám to připadá nemožné nebo jen těžké, zkuste to a uvidíte, co dokážete. A jestli tohle opravdu dokážete, zrovna tak jako ten unavený a vyčerpaný cestovatel uvidíte: "Stinné vrby, rozkvetlé květiny, místo, kam složit svou hlavu"!
Asi bychom tady měli skončit, protože jestli toho řeknu příliš mnoho, bude pro každého velmi těžké si všechno zapamatovat. Tak jen řeknu pár věcí, než se rozejdeme. Doufám, že se ve své budoucí kultivaci budete všichni chovat jako praktikující a budete v kultivaci opravdově pokračovat. Doufám, že všichni naši studenti, noví i staří, budou schopni kultivaci v Dafa praktikovat a úplně v ní uspějí! Doufám, že až se vrátíte domů, využijete svůj čas co nejlépe pro opravdovou kultivaci.